Pro nás místní, je obrys krajiny CHKO České středohoří rozprostírající se nad Litoměřicemi siluetou domova. Když přijíždíte do Litoměřic od Prahy a přejíždíte starý most přivítá vás historická část města, která byla od jakživa spjata s řekou Labe. A za tímto obrysem města vidíte krajinu, která na město vzhlíží mnoho a mnoho staletí. Z leva Radobýl, který plynule přechází směrem k Bídnici. Za Bídnicí se vynoří Plešivec a linka kopce přechází na vzdálenější kopec Varhošť se svou rozhlednou. Od pravého okraje Varhoště se postupně objevuje Holý vrch, jedno z nejvíce focených míst a oblíbeným cílem výletů a procházek. Ten postupně splyne s vrcholem kopce Hradiště, kolem kterého vidíte stáda pasoucích se ovcí. Hřeben Hradiště pak linkou pokračuje na vzdálenější siluetu Babin, které leží ve výšce přes 600 m.n.m. Babiny, pokračující směrem k východu navazují na lesem zarostlý Dlouhý vrch a končí Křížovou horou s Laffatovou vyhlídkou. Všechna tahle místa snad aspoň jednou za život navštívil každý, kdo žije v Litoměřich. Dají se totiž zvládnout pěším výletem.
Tato silueta nejsou jen lesy a louky. Jsou v ní ukryta místa, kde žijí lidé. Vesničky a usedlosti, které zde leží stovky let. Mentaurov, Hlinná, Kundratice, Tlučeň, Lbín jsou rodinným stříbrem města Litoměřic. Všechna tato místa leží v krajině, která byla v roce 1976 vyhlášena jako CHKO České středohoří. Chcete zde žít – musíte se přizpůsobit vy, nikoli krajina. Chcete zde stavět – dům se musí přizpůsobit, nikoli krajina domu. Pro někoho možná přísné. Ale právě tento soubor opatření dělá CHKO tím, čím je. A pražák si tu tzv. sedne na zadek, co že to má 40 minut jizdy autem po dálnici za nádherné místo.
Vesničku Lbín při příjezdu do Litoměřic nevidíte. A ani nedává tušení, kde leží. Dostanete se sem po menší asfaltové silničce klikatící se pod úpatím Hradiště. Pokud nemáte 4×4 tak v zimně zde končíte. Dál se nedostanete. Tahle vesnička měla na mále a málem byla jen vzpomínkou na starých mapách a fotografiích. Pár jednotlivých čísel popisných, jeden oficiální občan, zbytek ruiny. Takhle blízko byl Lbín před svým zánikem. Lidé jej však na přelomu 70.-80.let vyzdvihli z popela. Hodně mladých si zde koupilo ruiny starých domů. Z dnešního pohledu za pár tisíc. A po víkendech to tu dávali dohromady. A jak Lbín vypadá dnes? Krásná a malebná vesnička plná místních obyvatel, chalupářů, chatařů co se potkávají u místní studánky v centru obce, když přijíždí za odpočinkem. Vodovod zde totiž není a ne každý má studnu. Ale to nikomu moc nevadí. Lidé to tu mají rádi i tak. Přijali tento pro někoho nedostatek za jednu z věcí, která tu je takto dána. I přesto, že zde není kanalizace a ani vodovod, tak lidé tu staví, pokud se někde postavit vůbec dá a kupují domy, pokud je nějaký takový v nabídce. Moc možností tu není.
Nabízím vám pozemek o rozloze 894 m2 umístěný v pomyslném centru obce hned nad rybníčkem. Není to úplná rovina a není to jasně definovaný obdelník. Pozemkem navíc protéká potůček s vodou z rybníčka. Převážná část pozemku je v plánu obce vedena jako místo pro RD. Nicméně specifičnost místa spíše nahrává myšlence na menší rekreační nemovitost. Historicky zde totiž stával menší dům. Ten je zcela patrný z leteckého snímkování z roku 1946. Přípojka elektřiny je v řešení, vodu a kanalizaci je nutno řešit samostatně a to vrtem a jímkou. Pozemek se skládá ze čtyř parcel z nichž jedna je stále vedena jako zastavěná část a nádvoří o 185 m2. Na ní kdysi stávalo dnes již zaniklé stavení.
Tohle není nabídka pro někoho, kdo chce trávit volno po nákupech. Toto je nabídka pro někoho, kdo se chce po práci nebo v den volna sbalit a odjet pryč. A to někam, kde načerpá síly a setká se s novými přáteli třeba u studánky s kanystrem. Vítejte na Lbíně. Vítejte u nás v Českém středohoří.
(foto: výřez z leteckého snímkování 1946, zdroj CUZK.cz)
